přihlášení

You are here

historie naseho oddilu

Primary tabs

1945–1950

Při poválečné obnově Junáka v roce 1945 pracovaly dívčí a chlapecký kmen úplně samostatně. Všechny dívčí oddíly v Plzni byly ve společném okrsku pod vedením okrskové velitelky Marie Benešové (Blaženky). Pro dívčí oddíly byl postaven Domov skautek či Skautský domov na styku Květné a Habrové ulice u papírny. Na jeho otevření 31. 5. 1947 přijela i sestra náčelní Vlasta Koseová.

V období 1945–1950 byla sestra Jana Uhlíková (Vojáčková) – Uhlík členkou 27. dívčího oddílu Peruť a sestra Miluška Karhanová (Náhlíková) – Míša členkou 14. dívčího oddílu Včely v Plzni – Hradišti.

1968–1970

V roce 1968 se uvolnila politická situace v naší zemi. V dubnu se sešli bývalí činovníci Západočeské oblasti Junáka v ZK DaS v Jablonského ulici. A zde se dohodly sestry Vojáčková a Náhlíková, že budou společně pracovat při vedení oddílu. Protože každá byla z jiného oddílu, převzaly volné číslo 6. Klubovny nebyly, ale podařilo se domluvit, že bylo možno používat místnosti Agitačního střediska vedle pošty na třídě Budovatelů (dnes Francouzská tř.) na Slovanech. Střelka se do půl roku rozrostla na 80 členek, a to bylo nezvládnutelné. Oddíl se proto v říjnu 1968 rozdělil na 3 části – a to pod čísly 5., 6. a 7. Na 3. junáckém sněmu v listopadu 1968 bylo rozhodnuto, že střediska budou koedukovaná. Rozhodly jsme se, že se připojíme k 5. středisku Střela. Náš oddíl přijal číslo 55. a jméno Bílá střelka.

V roce 1969 jsme v Českém údolí začaly stavět klubovnu. Nebyly jsme samy – byly tu budovány 3 klubovny chlapeckých oddílů a dvě klubovny dívčí. Svůj první tábor jsme měly v roce 1969 ve Svojšíně u řeky Mže. Převzaly jsme ho po 55. oddílu Bílá střela.

Na podzim nás čekalo plno práce. Zúčastnily jsme se Svojsíkova závodu. V krajském kole 6. 9. 1969 naše hlídka v kategorii skautek zvítězila, a tak jsme 28. 9. 1969 jely na ústřední kolo do Prahy. Tam to bohužel bylo až 14. místo.

Doma v Plzni nás čekal závod pětičlenných hlídek – Knappův memoriál. 5. ročník byl 1. listopadu 1969. Naše světlušky obsadily 2. místo a skautky 1. místo.

Vánoční besídku už jsme měly v nové klubovně, i když tu stále ještě bylo plno práce. V roce 1970 jsme tábořily u rybníka Chvalov poblíž Čekanic u Blatné. Postavil ho 53. chlapecký oddíl Šedá střela, s nímž jsme dobře spolupracovaly. Byl to však náš poslední tábor. Naše světlušky se zúčastnily závodu o vlajku sestry náčelní a zvítězily v krajském kole. Ústřední kolo, které mělo být v září v Potštejně, se už nekonalo. Skautská organizace opět musela ukončit svou činnost (úředně 2. 10. 1970). Přišly jsme o svou klubovnu i o svůj oddíl.

1990

Po sametové revoluci v listopadu 1989 došlo k obnovení skautské činnosti. A tak ve středisku Střela začaly v březnu 1990 znovu pracovat i původní dívčí oddíly – 2., 3., 50. a 55. – s vůdkyněmi z minulého období před dvaceti lety. Vracely se k nám původní členky a hlavně jejich dcery. Vznikla však trochu komplikovaná situace. Koedukovaný turistický oddíl začal pracovat jako 55. Bílá střela. Po rozdělení na chlapeckou a dívčí část bylo vhodné, aby oba oddíly ve společné klubovně měly stejné číslo i barvu. A tak se náš oddíl nabídl, že nově vzniklému dívčímu oddílu své číslo i barvu přenechá. Pak jsme požádaly 53. chlapecký oddíl, zda můžeme převzít jeho číslo a barvu. A tak vznikl 53. dívčí oddíl Šedá střelka.

Vedení oddílu se ujala Dagmar Tobková – Dáša, zástupkyně jí dělaly bývalé vůdkyně oddílu Jana Vojáčková – Uhlík a Miluška Náhlíková – Míša. Zpět jsme získaly i naši původní klubovnu v Českém údolí, nyní značně zdevastovanou.

Přes různé překážky, které se nám stavěly do cesty, je v Šedé střelce registrováno skoro čtyřicet světlušek a skautek. Rozděleny jsou do pěti družin – dvou světlušáckých (Veverky a Srnky) a tří skautských (Lišky, Sovy, Ještěrky).

Vzhledem k nedostatku táborového vybavení a vhodného tábořiště vyráží skautky o letních prázdninách jen na pár dní do Strašic, světlušky pak tráví společně poslední prázdninový týden v Málkově na tzv. Vosím táboře.

V září vystřídala hodně zaměstnanou Dášu ve vedení Hana Vaindlová – Jedle. Družiny našich nejmenších, tedy Veverky a Srnky, se spojily do jedné, zato nám však přibývá nová družina Vyder. Začátkem listopadu vítězí naše pětičlenné družstvo skautek v Memoriálu Jožky Knappa.

1991

O letošních Velikonocích složila velká část oddílu slavnostní slib v malebném údolí řeky Střely nedaleko Mladotic. V květnu k našemu velkému překvapení vyhráváme okresní kolo Svojsíkova závodu. Dříve, než můžeme toto umístění potvrdit i v oblastním kole, jedeme na první pořádný letní tábor. Nezapomenutelné tři týdny trávíme na tábořišti Šedé střely na Výrovském potoce u Holostřev na přelomu července a srpna. Celým táborem se vine legenda o zlatokopech.

Začátek nového školního roku probíhá především ve znamení příprav na oblastní kolo Svojsíkova závodu. Díky dalšímu vítězství postupujeme až do ústředního kola, které se koná v Roztokách u Prahy. Tam jsme skončily na 15. místě.

Ke třem družinám skautek (Sovy, Lasičky, Lišky) a dvěma družinám světlušek (Veverky, Ještěrky) přibíráme ještě nejmenší světlušky – Káňata. Některé z nich nechodí ještě ani do školy.

Podzimní prázdniny trávíme opět u řeky Střely.

1992

Jaro a léto vyplňujeme prací – stavíme si vlastní podsady a spolu se Zelenou střelou budujeme některé stavby na nynějším tábořišti, jen asi 500 m od louky, kde jsme byly před rokem. Ne nadarmo je však tento tábor nazýván táborem smůly – tři dny před jeho vypuknutím jsme totiž nuceny kvůli úřednickému omylu hledat místo jinde. Přesto, že celý tábor vytrvale pršelo a my se brodily až po kolena v bahně, tráví tu s námi týden i malá Káňátka. Celotáborovou hrou byl tentokrát Alvarez.

V září jsme zůstaly prakticky bez vůdkyně, protože Jedle se vzdala vedení. Vedení se prozatím ujala oddílová rada, v níž docházelo k různým neshodám ohledně dalšího směřování oddílu. Tato napjatá situace bohužel na podzim vedla k odchodu většiny Sov, které si založily svůj vlastní oddíl ve 3. středisku.

Naše světlušky získaly první místo v Knappově memoriálu, skautky byly druhé.

1993

Šedou střelku vede Pavla Holá – Andy. Na okresním kole Svojsíkova závodu nemůžeme chybět ani letos. Jako druhé postupujeme do oblastního kola, ve kterém jsme to ostatním pořádně nandaly. Jak se zmiňují doboví kronikáři: „Jak už to v našem oddíle začíná být zvykem, postoupily jsme do ústředního kola…“ (z 1. místa). Nepředbíhejme však událostem.

Tábor máme opět na louce Šedé střely u Výrovského potoka a je opředen legendou z historie Inků. V září míříme trochu ztrémované na ústřední kolo SZ do Liberce. Nikdo z nás by ani ve snu nepomyslel, že bychom mohly i tady pocítit, jak chutná vítězství, a přece se nám to povedlo. V Knappově memoriálu tentokrát bodovaly světlušky, vybojovaly krásné druhé místo.

1994

Klubovna nám začala být malá, a tak jsme se rozhodly přistavět přístěnek na různé nářadí apod. Zatímco ty starší z nás za vydatné pomoci rodičů budovaly onen přístěnek, světlušky pilně trénovaly na Závod o putovní vlajku náčelní. V okresním kole tohoto závodu také zvítězily.

Táboříme znovu u Výrovského potoka, tentokrát si však nehrajeme na Indiány, nýbrž na horolezce. O letních prázdninách se ještě devět z nás podívalo na Evropské jamboree v holandském Drontenu.

Po Andy přebírá štafetu vedení oddílu zase Dáša. Máme už jen dvě družiny skautek (Veverky a Lasičky) a jednu družinu světlušek (Káňata). Z Memoriálu Jožky Knappa si diplom odnáší opět naše světlušky (3. místo).  

1995

Po okresním kole Svojsíkova závodu máme zase důvod k radosti – jsme první! V oblastním kole jsme však skončily až třetí, a tak do Ostravy na ústřední kolo pojedeme jen mimo soutěž (zde jsme byly 11.).

Na léto jsme si půjčily tábořiště od příchovických skautů, kteří jsou v Belgii, a tak si po dlouhé době děláme všechno bez pomoci Šedé střely. I tak jsme to zvládly a zažíváme pěkných čtrnáct dní u rybníka Drnovka na Manětínsku. V táborové hře se vracíme do doby pravěké.

V tomto roce začínáme vydávat oddílový časopis pod názvem KALOS KAI AGATHOS, který se postupně měnil na Šedá ústřelka, Šedá střelka až na dnešní ŠOS.

1996

Vedení oddílu hned začátkem roku „zdědila“ Ivana Tobková – Ivka. Na jaře se účastníme Západočeského jamboree a naše světlušky společně s reprezentantkami z Bystřiny vyhrávají okresní kolo Závodu vlčat a světlušek. V oblastním kole v Rokycanech jsou pak třinácté. Na tábor jedeme k hájovně Čertovec u Chříče na Křivoklátsku. Ocitáme se nejen v antice, ale také v hrozném bahnu, které vzniklo po dlouhotrvajících deštích.

Koncem prázdnin se spolu s rovery z Šedé střely vydávají starší skautky na putování kolem řeky Berounky. „Knappák“ letos vyhrávají starší skautky, mladší skautky obsadily ve své kategorii druhé místo.

1997

V dubnu pořádáme první ročník ekologicky zaměřené akce Zelený víkend, který se postupem času stal tradicí. I letos postupujeme z druhého místa do oblastního kola Svojsíkova závodu, kde jsme získaly bronzovou medaili. Krátce před letními prázdninami se účastníme Táborů slovanských skautů Fénix.

Táboříme po dvouleté pauze znovu u Výrovského potoka a pokračujeme v táborové hře na antické téma z loňského roku. Třetí táborový týden tráví v Holostřevech už jen skautky, zato společně s částí Šedé střely. Posledních pár prázdninových dní by byla škoda nevyužít – v podobné sestavě jako před rokem dobýváme svět v blízkém okolí řeky Střely.

Kvůli neshodám ve vedení oddílu nás v září opouští Ivka a naší vůdkyní se stává Hana Poláčková – Pony. V Knappově memoriálu vybojovaly letos prvenství mladší skautky.

1998

V dubnu probíhá v Českém údolí druhý ročník Zeleného víkendu, na němž se organizačně podílíme. 16. 5. jsem zvítězily ve smíšené hlídce se Stříbrnou střelkou v okresním kole Závodu vlčat a světlušek, v oblastním kole v Přešticích jsme byly sedmé. Na začátku léta se část z nás vypravila na Eurocor – setkání slovanských skautů ve Štiavnických vrších. Následující týden jsme strávily poznáváním krásy tamních hor. Teprve na přelomu července a srpna se vydáváme na osvědčené tábořiště u Holostřev na Tachovsku, kde bojujeme s chamtivým loupežníkem Lotrandem, a to každý den v jiném státě Evropy.

V září pokračují v činnosti tři družiny – skautská družina Veverky a světlušácké družiny Lištičky a Káňata. Memoriál Jožky Knappa vyhráváme v kategorii mladších i starších skautek.

1999

Pod heslem „Komu se nelení, tomu se zelení!“ pořádáme v dubnu již třetí ročník Zeleného víkendu. Ani letos nechybíme na okresním kole Svojsíkova závodu, odkud si odnášíme bronz.

Letní tábor máme současně s Šedou střelou na jedné louce 77. oddílu u Hrádku u Sušice. Stávají se z nás afričtí černoši, snažící se zachránit svého šamana.

V září se rozhodujeme pro radikální změnu. Děláme úspěšný nábor nováčků, přičemž nebereme pouze světlušky, ale zakládáme také smečku vlčat. Ta je rozdělena do dvou šestek – modré a zelené. Kromě toho fungují též skautské družiny Žabky a Lišky a velká družina světlušek Káňata.

Skautky se tentokrát na „Knappáku“ umístily na třetím místě.

2000

Hned začátkem února zavádíme v našem oddíle novou tradici – jarní tábor. Trávíme jej na chatě Švýcarák v Novohradských horách. Na 3. března jsme do areálu kluboven v Českém údolí pozvaly všechny bývalé členky oddílu. Bylo to zajímavé ohlédnutí po deseti letech činnosti a hezké setkání s příjemnými lidmi, kteří mají s Šedou střelkou kus společné minulosti. Za vydatné pomoci roverského kmene Šambala se stejně jako v předchozích letech ujímáme organizace nově okořeněného Zeleného víkendu.

První tři červencové týdny trávíme na nové loučce poblíž Javorné v šumavských hvozdech. Celotáborová hra nás tentokrát zavedla zpět do středověku, do přemyslovských Čech za vlády Václava II. Třetí týden nás opustili světlušky a vlčata, kteří byli na skautském táboře většinou poprvé v životě, a tak jsme této příležitosti využili k náročnějšímu skautskému programu.

V tradičním Memoriálu Jožky Knappa se podařilo hlídce roverek vybojovat zlato.

2001

O jarních prázdninách vyrážíme již podruhé v historii oddílu na Švýcarák do Novohradských hor, pro změnu v doprovodu spřátelené Modré střely. Jaro proběhlo hlavně ve znamení příprav skautské hlídky na Svojsíkův závod. Píle, kterou skautky této věci věnovaly, přinesla své ovoce hned v okresním kole. Tam ani v krajském kole v Jablečně se nenašel nikdo, kdo by naši hlídku v počtu bodů překonal.

Letní tábor inspirovaný Foglarovými hrdiny z klubu Rychlých šípů se konal opět u Zejbyšského dvora blízko Javorné. Čtrnáctidenní tábor doplňoval krátký puťáček pro skautky po vlastech českých, při němž jsme navštívili tábory Zelené a Modré střely. Na konci „tábora Rychlých šípů“ se stala ještě jedna významnější změna – Pony, z níž se nám po jarních volbách do střediskové rady stala vůdkyně střediska, předala vedení oddílu Kateřině Trčkové - Montě.

V září nás čekalo ústřední kolo Svojsíkova závodu v Dolní Dobrouči. V konkurenci těch nejlepších hlídek z celé republiky jsme skončily na moc hezkém devátém místě. Na říjnovém Knappově memoriálu za náš oddíl startovalo celkem pět hlídek, nejúspěšnější byla hlídka skautek, jenž se umístila na druhém místě. Bronz si odtud odnesly hlídky vlčat a stařenek a staříků.

Předvánoční víkend jsme strávily společně s Modrou střelou na Šukačce poblíž Javorné.

2002

Hned v lednu jsme uspořádaly pro děti z borských základních škol odpoledne plné her Z pohádky do pohádky. Jarní prázdniny trávíme do třetice všeho dobrého i zlého na Švýcaráku v Novohradských horách, tentokráte ve společnosti královny Kleopatry a dalších postav starověkého Egypta. Začátkem dubna se účastníme celostátní akce Junáka Den otevřených kluboven a o týden později vysíláme poprvé v historii oddílu vlčáckou hlídku na Závod vlčat a světlušek. Umísťuje se na velmi slušném třetím místě, jen o fous od postupového místa.

Tábor trávíme opět na Šumavě, tentokrát ale na jiném místě nedaleko Chvalšovic a společně s hochy z Modré střely. Celotáborová hra nás zavedla do starého Egypta. Na tomto táboře nás byl po dlouhé době úctyhodný počet. Z našeho oddílu se nás zúčastnilo 37 táborníků a z Modré střely 21 táborníků. Celkem tedy 58 lidí. Jednu chvíli nás bylo ale i okolo 65 lidiček. Na tomto táboře vznikla první družina skautů - Rysové.

Nový skautský rok jsme zahájili v září oddílovkou. Přibylo spoustu nováčků a je nás něco kolem 60 skautíků. 10 světlušek, 14 vlčat, 8 skautů, 10 skautek, 8 roverek a 8 činovníků. V říjnu se opět účastníme Knappova memoriálu a celkem úspěšně. Světlušky čtvrté, vlčata druhá a poslední (dvě hlídky), skautky páté, roverky třetí, staroušci osmí. V říjnu jdeme na výpravu do Plas, které se účastní rekordní počet lidiček - 36. Skauti se účastní střediskové hry Pán prstenů. Prosincová výprava nás opět zavádí na Javornou na Šukačku, kde opět s Modrou střelou trávíme předposlední víkend před vánoc