2014_10_18-19 - Výprava skautek do Prahy

Letošní první výprava skautek nás dovezla vlakem až do Prahy. Sešlo se nás devět Beruška, Pavouček, Kamzík, Proužek, Aki, Dáreček, Skřítek, Ovečka a Kostelníček. Sotva jsme si daly batohy do základny na Rozšířené, už jsme se zase otočily a odjely k botanické zahradě. Tam nás ale všechen spěch z cesty rázem přešel a jenjsme si užívaly klidu a slunce. Pomalu jsme se přes americké lesy, želví jezírko, rozhlednu a masožravkové močály dostaly až do nejzazší části zahrady, Ornamentální zahrady, kde nás čekala výstava dýní, posezení v čajovně a skleník. Jak dlouho jsme tam zůstaly, snad ani nevíme. Objevily jsme tam spoustu zajímavých věcí, jako třeba tajemné modré bobule. Čekalo nás ale ještě jedno mírně očekávané překvapení, tajemná návštěva, Jáňa.

Jáňa měla připravené povídání a diskuzi o skautském zákoně. Tak jsme se usadily v bambusovém háji a daly se do toho. Povídání nás tak strhlo, že jsme se zapovídaly už u prvních dvou bodů na tak dlouho, že nám nezbyl čas na dalších osm.  Ale co se dalo dělat, tak jsme se vypravily ze zahrady zpátky na základnu, kde nám Ovečka udělala božský kuskus. Jen co dorazila i Šěpka, mohly jsme vyrazit na další část výpravy, festival světel.

Když jsme dorazily do centra, byla už tma, a to je přesně to správné pro pozorování světel. Ale když jsme přišly na první projekci, tak jsme zjistily, že všude je plno lidí, kteří se také přišli podívat na festival. Tak jsme obešly jen několik míst a pak jsme se raději vrátily. Stihly jsme se ale podívat na několik promítání na domy na Starém městě. Když jsme se dostaly zpátky, tak jsme už byly dost unavené, tak jme zalezly do spacáků a usnuly.

Ráno se po snídani objevilo po domě několik šifer. Když jsme je všechny vyluštily, vyšlo nám: "Tři prsteny pro krále elfů pod nebem, Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene, Devět mužům, každý je k smrti odsouzen, Jeden pro Temného pána , jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. Jeden prsten vládne všem Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže, v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem."

Nebyly jsme to jen my, ale i celá rada v Roklince, kdo se začal obávat moci Prstenu. Nakonec jsme ale všichni slíbili Elrondovi svou pomoc, protože jsme dokázaly rozluštit šifru a tak upozornit na hrozbu Prstenu. Tak jsme se odhodlaly na pouť do Mordoru. Ale v Roklince je i v těch nejkrušnějších dobách dost času pro trochu zábavy a tak jsme si ještě stihly zahrát několik her, než jsme vyrazily na vlakové nádraží. Tam jsme nasedly na vlak a nakonec jsme se dokonce i dostaly zpátky domů.

(Nahoře je napsaná Ovečka, ale psala to Kostelníček. Případné připomínky, opravy či chválu směřujte k ní.)

Kostelníček